6. neděle v mezidobí C - 13.2.
1. čtení: Jer 17,5-8
Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
Tak praví Hospodin: "Prokletý člověk, který spoléhá na člověka, kdo za svou oporu pokládá smrtelníka, svým srdcem odstupuje od Hospodina! Je jako jalovec na pustině: nevidí, že by přišel déšť, svůj domov má v suchopárné poušti, v solném kraji, kde nelze bydlet. Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin! Je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roku nemá starosti, nepřestává nést ovoce."
Žalm: Žl 1,1-2.3.4+6
Odp.: Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina.
Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní,
- nepostává na cestě, kudy chodí hříšní,
- a nezasedá ve shromáždění rouhačů,
- ale má zalíbení v Hospodinově zákoně
- a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.
Odp.
Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů,
- ve svůj čas přináší ovoce,
- listí mu nevadne
- a daří se mu vše, co koná.
Odp.
Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak:
- jsou jako pleva rozvátá větrem.
- Vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých,
- ale cesta bezbožných skončí záhubou.
Odp.
2. čtení: 1 Kor 15,12.16-20
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
(Bratři!) Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není? Jestliže tedy mrtví nevstávají, ani Kristus nevstal. A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí. Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli.
