Křížová cesta s rozpaky

(článek pouze pro silné žaludky)

         Nebyl to špatný nápad zúčastnit se tzv. noční křížové cesty, která je ve Zlatých Horách letitou tradicí a mnozí katolíci z farností naší diecéze ji už určitě v minulosti prožili. Začíná se kousek nad městem Zlaté Hory a jde se lesem za tmy po jednotlivých zastaveních až na poutní místo Panny Marie Pomocné. Vloni počátkem srpna jsme tam byli s celým autobusem benešovských poutníků a bylo tam přítomno snad 180 lidí. To bylo tedy opravdu hodně, nic jsem z toho tehdy neměl, nebylo slyšet skoro žádné texty atd. atd.

         Zato letos si to konečně prožiju –  říkal jsem si v duchu. Dorazili jsme na místo včas a sešlo se kolem čtyřiceti lidí. Většinou to byli farníci z Jesenicka, tváře, které jsem znal ještě z doby své služby ve Zlatých Horách.

         Bylo poměrně chladno, a tudíž mé myšlenky občas zalétly k povzdechu, že jsem se měl více obléci. Že jsem si na to nedal pozor, tolikrát jsem přece tuto cestu v minulosti absolvoval…

Jak jsme začali stoupat do slušného kopce, začalo přibývat tepla  a nutilo mě to si rozepnout bundu, aby teplo šlo od těla pryč. Nevím, proč jsem se tak navlékl, když bylo přece jasné, že se člověk do kopce zahřeje… Jednu chvíli šel přede mnou nějaký člověk o francouzských holích a bylo vidět, že je to pro něj opravdu náročné. Pomyslel jsem si, proč tu vlastně chodil, když má zdravotní problémy, taková cesta je přece spíše pro ty zdravější, kteří mají dostatek sil, kteří „na to“ mají…

Vrcholem bylo, když jsem za tím dotyčným šel a najednou se ozvaly dva podezřelé zvuky a v tu ránu jsem se cítil, jako v plynové komoře, naplněné sirovodíkem. No to je hrůza, říkal jsem si. Místo, abyste cítili, jak lidé voní různými deodoranty a mají voňavě vyprané bundy, tak tady skrze čichové vjemy přemýšlíte, co asi tak tahle osoba konzumovala a že jí není stydno…

Už tak chabé myšlenky na utrpení Kristovo byly tytam… Naštěstí v závěru úvah u každého ze čtrnácti zastavení křížové cesty zazněl krátký zpěv, který se dvakrát opakoval a byl zpíván i dvojhlasně. To byla krása, která zachraňovala mou už tak nepozornou pozornost…

Tak o tom zpětně přemýšlím, jak to vlastně je, když chceme prožívat pobožnost křížové cesty tak, abychom z ní měli užitek. Přemýšlím, co to asi znamená, když někdo řekne, že ta a ta křížová cesta byla nádherná… Vždyť tehdy v Jeruzalémě těch příjemných momentů –  když Odsouzený tahal dřevo kříže k cíli své cesty – asi moc nebylo, co říkáte?

                                                                  PKF