Draní peří u nás doma
Draní peří u nás doma
Taky máte pocit, že některé věci ve vašich vzpomínkách mají skoro pohádkový charakter? Že se vám zdá, jakoby to bylo úplně z jiného světa?
Jako dítě jsem draní peří zažil několikrát. Možná třikrát u omy (pro dálněvýchodní a dálněseverní turisty: oma je v dnešní češtině babička; další rozbor slova by byl už placený), kde nás – malých dětí bylo několik. Nejčastěji jsme se pohybovali pod několika sraženými stoly v tom „špíní“ – tedy v péřovém odpadu. Házeli jsme jím po sobě (nevzpomínám si, že by to někoho bolelo), prolézali opatrně kolem nohou starších žen, které draly a povídaly… Nikdo nás moc nekomandoval, nenapomínal, prostě ideální dětský svět. Je třeba ještě dodat: měli jsme navíc proti dnešním dětem tu výhodu, že výraz „alergie na peří“ patřil mezi neznámá slova.
Ono totiž při draní peří bylo zaručeno několik věcí (tedy alespoň u omy). Jelikož peří draly většinou starší ženy, bylo v místnosti vždycky příjemně teplo. Byla zaručená svačina – chléb, namazaný domácí játrovkou nebo se salámem a s dobrým čajem i pro děti, dále výše uvedená „podstolová“ volnost a nakonec atmosféra, kterou bych jako dítě neuměl definovat, ale uměl bych ji skoro jistě uchopit a obejmout. Aby peří moc nelítalo, neotevírala se okna. Vydýchaný vzduch nikomu moc nevadil a už vůbec ne nám dětem.
V rodném domě jsem zažil dvě draní peří. To první bylo dost podobné těm u příbuzných, a to i přesto, že jsem byl už o rok o dva starší. Ale více si vzpomínám na to druhé. To už mi věk nedovoloval se válet pod stolem, navíc jsem byl zapojen do samotného draní. Maminka tehdy v polední pauze podávala na stůl celý oběd. Vzpomněl jsem si, že posledně to byly domácí klobásky, dnes oběd. Pak jsem se na to mámy zeptal a ona mi řekla: „Myslíš, že bych někoho sehnala jen na svačinu s obyčejným chlebem?“
O nic nejde, jistě. Je to vývoj i naší životní úrovně. Dodnes nevím přesně, co tyhle akce s peřím znamenaly pro dotyčné hospodyňky, kolik lítání, shánění a možná i nervů s tím spojených musely snést a obětovat…
Draní peří nebudu znovu zavádět, ale na chvíle, kdy mám pouze obyčejný chléb, a objeví se ve mně náznak pohrdání, proč není na stole vybraná lahůdka, tak na takové chvíle si musím dát pozor! Proč? Protože – Mt 6,11.
PKF
