Římskokatolická farnost Dolní Benešov

Období I. republiky – Děkanát v Benešově

Po velkém a náročném stavebním rozmachu na dotvárnění kostela, a s tím související finanční vyčerpání farníků, se nastupující faráři orientovali převážně na duchovní činnost s výjimkou udržovacích prací na majetku farnosti.

Po úmrtí již zmiňovaného p. faráře Josefa Kopetzkého nastoupil do farnosti P. Tomáš Kamrádek, který zde působil až do roku 1895, kdy se této funkce faráře ujal P. Bruno Schneider, narozený 24. 12. 1863 v Nekazanicích (dnes Polsko). Jelikož v naší farnosti působil několik desítek let, je vhodné se zmínit o jeho přispění k významu kostela a farnosti.

Po studiích na bohosloví ve Vratislavi byl dne 15. 10. 1895 jmenován farářem benešovské farnosti. Od počátečních let jeho působnosti se stal u farníků oblíbeným pro svou pracovitost nejen pro život církve, ale také pro zájmem o vlastivědu, historii a částečně politický život v pruském Slezsku v upevňování římskokatolické církve v rámci evangelizace. Vydal sborník o historii Ratibořska se zaměřením na dějiny Benešova, vydávané v Opoli. Psal také farní kroniku, ve které se všímal nejen církevních a farních záležitostí, ale i života městečka a panství. Na základě jeho širší působnosti pro význam Hlučínska se stal v roce 1914 hlučínským děkanem se sídlem děkanátu v Benešově. V roce 1923 byl jmenován čestným kanovníkem s titulem monsignore. Z podnětu pana faráře a děkana Msgre Schneidera a kostelní rady byly zahájeny v roce 1925 po 62 letech rozsáhlé práce na obnově kostelní věže s výměnou původní vadné krytiny za eternitovou, úpravou oplocení, uvnitř kostela byla provedena nová malba, pořízeny nové varhany, kostelní lavice a nová dlažba. Veškeré práce byly svěřeny stavební firmě Augustina Klimánka. K událostem po I. světové válce a vzniku I. republiky je vhodné se ještě zmínit o instalování nových zvonů ve věži, které nahradily původní rekvírované zvony pro účely války. Zvony byly pořízeny z dárcovství Zábřežského statkáře Lukase Meixnera a Rotschildova velkostatku. Tyto rozsáhlé činnosti pomohly stmelit tehdejší duševně narušený lid v obci, který utrpěl ztráty majetkové a zejména pak ztráty na životech 63 mužů v průběhu I. světové války. Na jejich počest byl ze sbírek pořízen památník, do nedávna umístěn na nám. Svobody a posvěcen 3. srpna 1924 panem děkanem Msgr Schneidrem.

Jeho neutuchající moudrost, vzdělanost a prozíravost se stala pomyslným svorníkem v tomto neblahém počátečním období I. republiky. Od roku 1922 mu byl nápomocný jako kooperátor a první český farář P. Jan Hrnčiřík. Zbývá ještě dodat, že 31. 12. 1926 se vzdal již churavějící Msgre P. Bruno Schneider děkanského úřadu, ale jako správce dolnobenešovské farnosti zůstal mezi svými věřícími do své smrti v roce 1935. Je velkou škodou pro farnost a děkanát, že byly písemné paměti poničeny válečnými událostmi. Bylo samozřejmostí, že jeho nástupcem se stane P. Jan Hrnčiřík, který v dubnu 1935 obdržel dekret faráře pro Dolní Benešov a Zábřeh. V období velké hospodářské krize v 30. letech minulého století, hledali mnozí lidé útěchu právě ve svém farním kostele, který dokázali i přes svoji nouzi zvelebovat doplňováním soch andělů k oltáři p. Marie, poškozené desky hlavního oltáře nahradit novými mramorovými deskami ze slezské žuly, na věž kostela instalovat věžní hodiny v roce 1928 z Moravského Berouna a jinými menšími úpravami.

Těžkým obdobím byl nástup okupace v roce 1938, kdy celé Hlučínsko bylo obsazeno německými vojsky a vše spadlo pod říšskoněmeckou správu. Pan farář Jan Hrnčiřík pro svoje češství musel opustit zdejší farnost téměř nedobrovolně a byl přemístěn do Komárova. Přesto, že pro zdejší farnost vykonal mnoho dobrého, dostalo se mu nemilého odchodu. Také toto období bylo pro farnost temné a trvalo až do konce války. Přechod válečných tahů, zejména jeho konce, poznamenalo i náš do této doby dobře udržovaný kostel, který byl v tomto období pro mnohé místem útěchy.

jz