Římskokatolická farnost Dolní Benešov

Rozbor Písma svatého nebo chcete-li Knihy knih, kterým je Bible taky nazývána, je připraven pro vás, čtenáře Nedělníčku, jako malé osvěžení a přiblížení toho, s čím se při každé mši svaté setkáváme a co slyšíme při liturgii.  Toto téma je velmi obsáhlé, a proto bude rozvedeno do několika částí. Pravděpodobně s  touto tematikou se budeme setkávat v několika měsíčních vydáních Nedělníčku, tzv. „na pokračování“. Postupně se budeme seznamovat se vznikem starých knih, potažmo Bible, Starým a Novým zákonem, řekneme si, co je to biblický apokryf a kánon, jaký historický význam Bible měla pro náš národ a jaký vliv měla na naše i světové umělce, ať již básníky, spisovatele, malíře, sochaře, hudební skladatele apod.

Tolik na úvod. Teď už se  společně ponořme do dávné minulosti a projděme se historií  starověkého Židovského národa. 

Bible – z řečtiny „biblion“ – znamená knižka. Bible je tedy soubor kanonizovaných (uzákoněných, pevně a závazně stanovených) knih židovského a křesťanského náboženství. Představuje proslulý svod historických, liturgických, právnických, prorockých, moudroslovných a literárních textů odrážejících politický a duchovní vývoj Palestiny od nejstarších dob po počátky křesťanství. Je to soubor nejstarší křesťanské literatury. Námětově právě tak jako myšlenkově těží bible z okolních kultur – mezopotámské, babylónské, egyptské aj.

VZNIK STARÝCH KNIH

            Bible nevznikla náhodou, ani nebyla jen náhodně zachována po celá staletí. Jak a kdy vznikaly jednotlivé knihy Bible? Čím se liší od jiných knih? Jak byly předávány a jak se nám dochovaly? Když  nás tyto otázky napadají, musíme se vrátit na prvopočátek písemnictví.

            Počátek Bible úzce souvisí s dějinami písma a materiálů, které se používaly pro sepsání rukopisů. Bible je velmi starou, i když ne nejstarší knihou. Vykopávky zejména 20. století dokazují, že dávno před tím, než se Židé usadili v Palestině, existovaly jiné národy s dobře vyvinutým písemnictvím. První známé ukázky pocházejí ze starého Egypta. Nápisy se datují na tisíciletí před Kristem. Z oblasti Mezopotámie se dochovaly záznamy krále Sargona, sumerské písemnosti jsou ještě starší. V samotné Palestině byly nalezeny záznamy městských vládců z doby kolem roku 1500 před Kristem. Tato zjištění mají rozsáhlý význam pro průkaznost vzniku Bible. Mnozí kritici totiž dříve tvrdili, že v Mojžíšově době (asi kolem roku 1500 před Kristem) ještě neznali písmo, a proto Mojžíš nemohl být autorem pěti knih Bible. Dnes již víme, že psaní bylo všeobecně známé již mnoho staletí před ním. Námitka kritiků proti Mojžíšovi je tím dokonale vyvrácena.

            Ve staré Palestině a v okolních zemích se používaly pro psaní různé druhy materiálů. Bible jich uvádí několik.:

1. kámen – i Starý zákon se zmiňuje o kamenu jako o prvním materiálu pro psaní. Téměř každý ví, že Desatero bylo vytesáno do kamene. 
2. dřevo – dřevěné destičky, na které se zaznamenávaly události.
3. hlína – představuje hliněné destičky, na které se psalo v Asýrii a v Babylónii.
4. papyrus -  znamená pro Nový zákon to, co kůže pro Starý zákon. Základní surovinou pro výrobu papyru byla stébla trávy - šáchoru a tato výroba se rozšířila z Egypta do okolních zemí. Spojením několika listů vznikaly papyrové svitky nazývané „středověkými knihami“. Krátce na to byl svitek nahrazen papyrovým kodexem, tj. svazkem listů, svázaných ve hřbetu na způsob dnešních knih, a byly popsány z obou stran. Tento způsob byl pro první křesťany velmi praktický.
5. pergamen – asi ve 4. století vystřídal papyrus. Pergamenem nazýváme veškeré zvířecí kůže z  nedospělých jedinců – telecí, ovčí, kozlí a jiné, jichž se používalo pro psaní. Většina dodnes zachovaných novozákonních rukopisů je psána na krásném trvanlivém pergamenu. Pergamen byl často obarven purpurově červenou barvou a popisován zlatými nebo stříbrnými písmeny.

VZNIK BIBLE   

            Je nemožné zjistit přesné okolnosti, které vedly ke vzniku Bible. Stejně jako měla literární díla v průběhu staletí různé formy, vznikaly také století po století a za různých okolností její jednotlivé knihy. Použijeme-li označení Bible, hovoříme o sbírce mnoha knih. Bible je však něco víc než prostá sbírka. Je to pokladnice svatých knih. Vznikala během staletí, až dosáhla dnešní formy. Křesťané pevně věří, že vznikala Božím jednáním, a proto ji dodnes uctívají jako Slovo Boží.

Původní forma Bible se poněkud lišila od současné formy. Pospolitost Boha s lidmi se nejprve udržovala pomocí řeči. V době patriarchů (kmenových vůdců)  hovořil Bůh přímo s muži jako Adam, Noe, Abraham nebo Josef. Pak přišel čas písemně zaznamenat Boží zjevení pro pozdější generace.

      Prvním autorem, o kterém Bible mluví, je Mojžíš. V prvních knihách Bible je uveden Mojžíš v šesti případech jako autor – nejvýznamnější z toho je Desatero přikázání a slova Sinajské smlouvy. Kromě toho je Mojžíš považován za autora prvních pěti knih Bible, označovaných jako Pentateuch (Pět knih Mojžíšových). Zaznamenávaly se i další zjevení a události. Jozue, Mojžíšův nástupce, psal „také slova do Božího zákona“. Postupem narůstalo velké množství starozákonních spisů, až byly konečně v době Ezdráše (400 let před Kristem) shrnuty do uznané sbírky.

Dnešní forma Bible je rozdělena do dvou hlavních dílů, je to Starý a Nový zákon. Slovo „zákon“ není však nejlepším překladem řeckého „diatheke“, lépe by bylo používat slova Smlouva či Svazek. Základní strukturou Bible jsou tedy dvě významné smlouvy, které uzavřel Bůh s lidmi, a skutečnost, že Nový zákon zbavil Starý zákon platnosti.

(z Bible:)   „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. …“

 Příště Starý zákon

Použita literatura: Neil R.Lightfoot-Třikrát o Bibli

                              J.Novák- Je Bible Slovo Boží?