Jdi na obsah Jdi na menu

Putující srdce sv. Františka Saleského

7. 1. 2024

Putující srdce sv. Františka Saleského

 

Liturgický kalendář nám 24. ledna připomíná památku svatého Františka Saleského. Narodil se v roce 1567 na zámku Sales v Savojském vévodství. Proti vůli svého otce přijal v roce 1593 kněžské svěcení. V roce 1602 se stal ženevským biskupem. Proslul taktností, vlídností a přesvědčivostí svých kázání. Rovněž byl vynikajícím spisovatelem. Jeho Pojednání o lásce k Bohu a Úvod do zbožného života byly přeloženy do mnoha jazyků a vydávají se dodnes. Jeho spiritualita vedla k založení řady náboženských kongregací, zejména oblátů (osoby-laici sdílející spiritualitu řádu mimo klášter) sv. Františka Saleského a salesiánů Dona Boska. Zemřel v prosinci 1622 v Lyonu. Po dlouhém sporu se jeho tělesné ostatky vrátily 24. ledna 1623 do města Annecy, kde pobýval jako biskup. Papež Pius XI. ho v roce 1665 pro hloubku jeho nauky prohlásil za učitele církve a později byl prohlášen za patrona novinářů a katolických spisovatelů.

Málokdo však ví, že při balzamování ostatků sv. Františka bylo nalezeno jeho zdravé a neporušené srdce, které je dodnes přechováváno v nádherném zlatém relikviáři, darovaném tehdejším králem Ludvíkem XIII. Srdce sv. Františka Saleského bylo ponecháno jeptiškám v klášteře v tehdejším Lyonu a stalo se jedním z nejcennějších předmětů uctívání. Každý rok v posledních lednových dnech bylo veřejně vystavováno po dobu čtyř po sobě jdoucích dnů za ohromné účasti lidu.

Když v roce 1789 vypukla francouzská revoluce, situace byla pro návštěvníky Lyonu nebezpečná. V prvních měsících roku 1793, kdy byl král Ludvík XVI. se svou ženou Marii Antoinettou veden na gilotinu, jeptišky z Lyonu uprchly i se vzácným relikviářem, překročily hranice Francie, Švýcarska a dobrodružně se dostaly do italské Mantovy. Zde jim rakouský císař nabídl možnost otevřít klášter. Uvítání poutnic bylo vřelé, ale klid trval jen krátce. Na začátku dubna 1796 Napoleon Bonaparte překročil Alpy. Když postupoval severem Itálie, jeptišky byly nucené znovu uprchnout. Jejich nová pouť je zavedla do Českého Krumlova, poté do Vídně. Vzácný relikviář se srdcem svého zakladatele nakonec v roce 1801 bezpečně přinesly do Benátek. Po třech stoletích pohnuté historie se zdá, že putující srdce svatého Františka Saleského v roce 1913 našlo konečně svůj odpočinek v italském městě Treviso.

 

Zdroj: Encyklopedie svatých, Slovník křesťanských mystiků

 

Modlitba ve stáří

(František Saleský)

 

Pane, ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý. Chraň mne před domněnkou, že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říci. Zbav mě velké náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých.

Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat, ale abych přitom nešťoural a neporučníkoval. Zdá se mi, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat, ale ty, Pane, víš, že bych si rád udržel pár svých přátel.

Nauč mě, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže. Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku. Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé, když líčí své nemoci, ale nauč mě trpělivě je snášet.

Také se neodvažuji prosit o lepší paměť, ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu, když se má paměť neshoduje s jejich pamětí.

Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit. Drž mě, abych byl, jak jen možno, laskavý. Starý morous je korunní dílo ďáblovo. Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar, abych se také o nich dovedl zmínit.

Mám vrásky a šedivé vlasy. Nechci si stěžovat, ale tobě, Pane, to říkám – bojím se stáří. Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas.

Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu. Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu měřit s mladými. Teď cítím     a uznávám, že již toho nejsem schopen. Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel. Ale ty, Pane, říkáš: "Kdo věří ve mne, tomu narostou křídla jako orlovi".

Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak jej ty řídíš. Ne jako mrzout, ne lítostivě se skleslou náladou, ne jako odcházející, ale jako vděčný a připravený ke všemu, k čemu mě ty ještě povoláš. A k tomu mi dej všechnu sílu srdce. Amen.

 

Vybrala a upravila: av