PROSBA O PROSBY

Vážení farníci,

možná si někteří z vás pamatují na prosincové vydání nedělníčku, toho z roku 2016. Ten rok jsem se vydal na pěší pouť ze Znojma do Říma.

Jubileum neboli Svatý rok je odvozeno z hebrejského jobel (beran). V biblickém kontextu se takto označuje zvuk šofaru (beraního rohu). Tím se ohlašoval začátek jubilejního roku, tehdy každý 50. rok.

Co se vlastně v židovské tradici během Hospodinova roku milosti dělo? Vcelku běžné věci, z pohledu Boha. Tedy, odpouštěly se dluhy, vracel se majetek původním vlastníkům, propouštěli se otroci a měla odpočívat země. Jednou za padesát let. Kéž bych něco z toho dokázal alespoň jednou za život a trvale, říkám si někdy. To je hlavní důvod, proč jsem se rozhodl jít i letos.

Chtěl jsem jít sám, dlouho a tvrdohlavě, ale před časem se mně zeptala sestra, zda by mohla jít taky. Kývl jsem, jasně, svatý rok, odpuštění, někdy to ještě vstřebává moje ego, ale nepůjdu sám. Nakonec jsem za to rád a bude to skvělé. Koneckonců mottem probíhajícího jubilejního roku je Poutníci naděje, ne poutník.

Tímto bych vás chtěl požádat, jestli máte naději a chcete ji vložit v Boha, jinými slovy, máte-li konkrétní úmysl, který byste nám chtěli na cestu svěřit, nebojte se! Rádi bychom i takovou formou přímluvné modlitby pomohli. Možná jste toho názoru, že přímluvná modlitba za druhé je ta nejméně efektivní forma modlitby. Co když je to ale nejlepší duchovní zbraň, kdy se na pozadí neviditelného světa odehrává duchovní boj, který se, až přijde čas, projeví ve světě viditelném? Někdy je to i to nejlepší a poslední, co můžeme pro druhého udělat, abychom mu pomohli, když už to nelze udělat prakticky.

K pouti mě posledně vedly sobecké důvody, ale na konci mně přišlo, že jdu snad za každého, koho jsem po cestě potkal a kdo ve mně vložil naději svou. A nyní jsme dva!

Zkuste v sobě tuto naději probudit. Úmysly, napsané na lístku v obálce, můžete předat panu faráři nebo mu je vhodit do schránky nebo předat nám osobně, záleží na vás. Vycházíme 28. 9. 2025.

Šimon & Viktorie