Malé ohlédnutí do minulosti
Malé ohlédnutí do minulosti
Pozornému návštěvníkovi našeho farního kostela sv. Martina jistě neušlo, že bylo zpět do chrámu připevněno po stranách kostelních lavic deset dlouhých tyčí, na jejichž vrcholu jsou umístěny vyřezávané symboly či náznaky „altánků“. Starší farníci jistě vědí, že se jedná o cechovní znamení neboli postavníky, ale v naší farnosti se ujal výraz cechovní hlavice.
Pojďme spolu trochu poodhalit roušku, co nám dochovaly historické prameny z doby „zlatého věku cechů“ a jaké cechy tehdy existovaly v našem „městečku“.
Nejstarším benešovským cechem byl pravděpodobně cech ševcovský, jehož česky psaný statut pocházel z 1. 9. 1731 a byl mu udělen Janem Maxem Baptistem ze Zuany. Na listině byl ručně vymalován obraz sv. Kryšpína, patrona tohoto řemesla, a uvedeno 19 artikulí cechu.
Z dalších cechů zde počátkem 18. století byly cech sedlářský, tkalcovský, punčochářský, krejčovský, kožešnický a společný cech zámečníků, kovářů, kolařů, bednářů a stolařů. Některé cechy zanikly, jiné se začaly s růstem poptávky obnovovat.
V roce 1860 bylo v městečku 5 cechů se 148 mistry. Samostatné cechy byly dva, a to krejčovský s 16 mistry a kožešnický rovněž se 16 mistry. Další tři cechy byly společné. První z nich sdružoval bednáře, koláře, kováře, sklenáře, stolaře a zámečníky se 48 mistry svých oborů, další pak koželuhy, sedláře a řemenáře se 46 mistry a třetí tkalce a punčocháře s 22 mistry. Dle historických záznamů z roku 1869 bylo v Benešově napočítáno celkem 1686 obyvatel.
Cechovní znamení představují dlouhou dřevěnou tyč, na jejím vrcholu je barokně ze dřeva vyřezán znak cechu a je opatřen více barevným nátěrem. Dvě znamení na postavníku jsou ve zmenšené podobě imitace snad altánku s barokně vyhlížejícími andělíčky. V cechovních znacích jsou vyobrazeny insignie daného cechu s uvedením letopočtu. Tato cechovní znamení, která jsou umístěna v našem farním chrámu, byla renovována někdy po roce 2003.
Benešovské cechy měly také své praporce – korouhve, (u nás se jim říkalo choruby) barevné, bohatě zdobené s vyobrazením svatého patrona cechu. Tyto praporce byly rovněž umístěny ve farním kostele sv. Martina a byly připevněny ke kostelním lavicím. Nepodařilo se je však uchovat.
Možná si někteří z nás položí otázku, k čemu cechy byly a jaký měly význam?
Cech byl středověké a raně novověké řemeslnické, obchodnické nebo zájmové sdružení. Jeho smyslem bylo hájit práva a zájmy svých členů, dohlížet na jakost a cenu výrobků, na výchovu učňů, tovaryšů a skládání mistrovských zkoušek. Cech nedovoloval provozování řemesla někomu, kdo nebyl jeho členem. Plnil též úlohy zastupitelské, náboženské a společenské.
Každý cech měl svého patrona, svůj znak, pečetidlo a prapor. Vlastní privilegia potvrzoval cechům král nebo císař. Cech měl také svou vlastní pokladnu, do níž se platily poplatky za mistrovské zkoušky, za přijetí nových členů, pravidelné roční příspěvky atd.
Cech měl své vnitřní uspořádání, které se zakládalo na třech základních stavech. První byl nejnižší učednický stav, druhý stav tovaryšský a třetí nejvyšší byl stav mistrovský. Každý cech si volil ze svého středu představeného cechmistra, který cech zastupoval na veřejnosti a vedl rokování s městskou či šlechtickou vrchností. Cechmistr měl zpravidla dva zástupce a doma uchovával cechovní truhlici, ve které byly uloženy „poklady“ – psané cechovní artikule a cechovní patent, což bylo označení pro pravidla a předpisy, které upravovaly organizační ustanovení, nařizovaly podrobnosti cechovního života, včetně nutností nechat si artikule potvrdit panovníkem. V artikulech nemohl chybět princip výchovy řemeslnického dorostu, postavení cechovních mistrů apod.
Každý z mistrů měl vést příkladný jak soukromý, tak i pracovní život. Bezúhonný soukromý život byl považován za samozřejmost, mistři měli být příkladem pro tovaryše a učedníky a také se jim měla vyjadřovat náležitá úcta. Typické bylo zdůraznění povinné zbožnosti řemeslníka, jeho povinnosti ve vztahu ke kvalitě zboží a zákazníkovi.
Členství v cechu znamenalo nejen mnoho výhod, ale i povinností. Jednou z nich byla i účast na církevních slavnostech, kde členové jednotlivých cechů v průvodu nosili vlastní korouhev s vyobrazením patrona cechu a také postavník s cechovním znamením. Cechy patřily ke klíčovým symbolům tehdejšího městského života.
Cechy vznikaly ve středověkých evropských městech především během 13. - 15. století, v menších městech ještě v 16. - 19. století. V Habsburské monarchii, tudíž i v naší zemi došlo k definitivnímu zrušení cechů v roce 1859 na základě zavedení rakouského obchodního zákoníku. Smysl existence cechů již byl překonán, navíc podstata cechovní výroby bránila technickému pokroku, který byl spjat s nástupem průmyslové revoluce.
Čerpáno z historických pramenů: D.Benešov a Zábřeh v proměnách času
Encyklopedie
Zpracovala a připravila: av
