Jdi na obsah Jdi na menu
 


10. neděle v mezidobí B - 10.6.

10. 6. 2018

1. čtení: Gn 3,9-15

Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Když Adam pojedl ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: "Kde jsi?" On odpověděl: "Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl." (Bůh) řekl: "Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!" Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl." Hospodin Bůh se zeptal ženy: "Cos to udělala?" Žena odpověděla: "Had mě svedl, a tak jsem jedla." Tu řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protože jsi to udělal, buď zlořečený mezi všemi krotkými i divokými zvířaty. Budeš se plazit po břichu a žrát prach po všechny dny svého života. Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu, zatímco ty budeš šlapat po jeho patě."

 

Žalm: Žl 130,1-2.3-4.5-6a.6b-8

Odp.: U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.
Z hlubin volám k tobě, Hospodine,
- Pane, vyslyš hlas můj!
- Tvůj sluch ať je nakloněn
- k mé snažné prosbě!
Odp.
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine,
- Pane, kdo obstojí?
- Ale u tebe je odpuštění,
- abychom ti mohli v úctě sloužit.
Odp.
Doufám v Hospodina,
- duše má doufá v jeho slovo,
- má duše čeká na Pána
- více než stráže na svítání.
Odp.
Více než stráže na svítání,
- ať čeká Izrael na Hospodina,
- neboť u Hospodina je slitování,
- hojné u něho je vykoupení.
- On vykoupí Izraele
- ze všech jeho provinění.
Odp.

 

2. čtení: 2 Kor 4,13 - 5,1

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři! Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmu: `Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil', věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho. Všecko to se přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet (lidí) bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě. A proto neklesáme na mysli. Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje, neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně. Víme totiž, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma rukama, ale věčný v nebi.