Úsměv mámy
Úsměv mámy
(maminkám ke svátku)
Už mnohokrát jasně řekla mi, z té tupé televizní reklamy.
Byla to vždy slečna vnadná, pravila: „Věc je to snadná.“
„Chcete mít úsměv zářící? Kupte si pastu bělící!“
Dochází mi zubní pasta, nakupovat jdu – a basta!
Jenže v tomhle množství tub, co je vhodné pro můj zub?
Kdo mi v tom zmatku poradí, kdo správnou pastu prozradí?
Toužím mít svůj úsměv krásný, nemít tento cíl jen za sny!
Stále svoje zuby bělím, já se z toho snad i střelím.
Makám pro ten pocit kladný, jenže výsledek však žádný.
Kartáček odhazuji v dál, místo smíchu bych spíše lkal.
Matně si mami vzpomínám, mozkové závity napínám.
Ty ses často na nás smála, radostí jsi celá hrála…
S přibývajícími léty, často svíralas své rety…
Tvoje tvář se mi tak líbí, i když sem tam zoubek chybí.
Asi bude pravá krása, v tom, co moje srdce hlásá…
Mami, dávám ti otázku: „Máme žít na světě pro lásku?“
V čem máme největší dluh? Co na to odpoví Bůh?
Z takových úvah mám smutek, raději bych někam utek.
A ty mami vždy mi pravíš: „Záleží, na čem vždy stavíš!“
Nehledej jen krásy kastu, kašli na bělící pastu.
K Bohu se mé dítě schyluj, věř Mu, odpouštěj a miluj!
Tím získáš ten pravý zářící usměv své duše…
PKF
