Jdi na obsah Jdi na menu
 


ZA TAJEMSTVÍM BIBLE - ŽIVÉHO SLOVA - ZÁVĚR

4. 1. 2016

ZA TAJEMSTVÍM BIBLE - ŽIVÉHO SLOVA  -  ZÁVĚR

 

V prvních dvaceti pěti staletích lidských dějin neexistovalo psané Boží zjevení. Lidé, kteří se učili od Boha, sdělovali své poznatky jiným, a tak poznání přecházelo z otce na syna, z generacena generaci. Již v našem prvním únorovém pojednání jsme si řekli, že první písemné záznamy Božího Slova pocházejí až z doby Mojžíše. Inspirovaná zjevení dala vzniknout inspirované knize. Tento proces pokračoval po dobu dlouhých šestnácti staletí - začal Mojžíšem, který zaznamenal stvoření světa a Boží zákon, a skončil apoštolem Janem, který zapsal nejpůsobivější pravdy evangelia.

 

Bible se odvolává na Boha jako svého autora. Psaly ji však lidské ruce a rozmanitý literární sloh jednotlivých biblických knih prozrazuje charakteristické rysy různých pisatelů rozmanitých duševních a duchovních schopností, rozličného postavení a povolání. Protože několik pisatelů psalo o stejném námětu z různých hledisek, může se povrchnímu, nepozornému nebo zaujatému čtenáři zdát, že se jejich popisy neshodují nebo si protiřečí. Přemýšlivý a pokorný čtenář však při hlubším pohledu pozná, že spolu souhlasí.

 

VÝZNAM BIBLE

 

Bible neboli Písmo svaté je zdrojem víry. Není knihou zábavnou nebo přírodovědeckou, nýbrž nábožensko-výchovnou, také historickou, když uvádí mnohé historické události. Svými příběhy nás chce poučit. Buď povzbudit k dobrému, nebo varovat před zlem. Mohli bychom říci, že v Bibli se objevuje
spousta věcí, které bychom mohli označit za nemravnosti, avšak to jsou právě ony věci, před kterými nás Bible varuje nebo naopak ukazuje cestu k řešení. Uveďme jiné pohoršující věci, jako byly třeba vyhlazovací války. O všem je referováno jako o Boží vůli nebo o morální zkaženosti oněch národů. Jiný příklad - trest smrti v Mojžíšově zákoně. Mnozí jsou srozumění s tím, že Bůh vyslovuje v sinajském zákoně trest smrti za vraždu, cizoložství, ba znesvěcení sabatu (
den přísnéhoklidu) a mnoha jiná "drobná" překročení. To se zdá být nespravedlivé a příliš tvrdé. Právě tato svévolně vypadající tvrdost nám může ukázat něco důležitějšího, jak má člověk žít, učí nás lásce, úctě, spravedlnosti.

 

Z historického hlediska nám Bible podává zprávu o dějinných událostech ve staré době. Pomohla k rozluštění klínového písma tím, že udává jména starověkých králů. Většina starozákonních dějin byla v minulosti odsunuta do říše bájí a pověstí. Moderní archeologie ukázala a potvrdila vykopávkami pravdivost a věrohodnost biblických zpráv. Bible je věrohodná i psychologicky. V jejím líčení lidských charakterů je nemilosrdně realistická. I největší biblické postavy jsou lidé jako my, s dobrými i špatnými tužbami a ideály. I toto psychologické hledisko dává pečeť věrohodnosti.

 

Dějiny bible jsou dějinami obětavosti, svízele a víry lidí, kteří někdy s nesmírnými oběťmi předávali z generace na generaci poselství o spáse.

 

BIBLE U NÁS

Přes tisíc let je Bible spjata s naší národní a kulturní historií. Byla kvasem, který ve všech dobách mocně prostupoval celou naší národní svébytností. Naše nejstarší české písemné památky jsou právě překlady Bible.

 

Bible byla v evropských zemích po století tradována výlučně v latinském znění, jelikož latina byla užívána v liturgii. V devátém století zakladatelé našeho
písemnictví - Cyril a Metoděj zavedli na Velké Moravě slovanskou bohoslužbu a přeložili k tomu účelu Písmo svaté do staroslověnského jazyka. To bylo velké bohatství, které nám přinesli.

 

Vývoj Bible v českých zemích byl podobný jako všude jinde v Evropě. Teprve na vrcholu středověku nacházíme pokusy o její překlad do národních jazyků. Středověk z Bible udělal Knihu knih. Reformní snahy o duchovní obnovu církve charakterizované v Čechách tzv. předchůdci Husovými, mezi které patří např. Jan Milíč z Kroměříže, Matěj z Janova nebo Tomáš ze Štítného vyvolaly nový zájem o Bibli v širokých vrstvách obyvatelstva a zavdaly podnět k novým a lepším překladům.  Na vrcholu tohoto snažení stojí pak český překlad Nového zákona od Jana Blahoslava, který započal v roce 1564 na půdě Jednoty bratrské a byl dovršený postupně celým překladem Bible. Tento nebývale dobrý a přesný překlad vešel do literárních a náboženských dějin pod názvem Kralická bible. Kralický překlad byl jazykově i obsahově vynikající. Byl napsán krásně znějící řečí, jíž se tehdy v Čechách mluvilo. Její snaha zpřístupnit Boží poselství každému člověku zůstává trvale platná a aktuální. V tomto duchu je nutné vidět všechny další nové překlady až k ekumenickému překladu Bible z roku 1978.

 

V českém národě byla vůbec zvláštní příchylnost k Písmu svatému. Byly doby, kdy skoro v každé rodině byla tato úžasná kniha. Roku 1471 počal vládnout nový český král Vladislav II. Mistři vysokých škol pražských mu podali dar: "Krásnou, v pěkných deskách vázanou Bibli, aby  v ní četl a
sebe i národ český podle vůle Boží uměl spravovat." (F. Palacký) J. A. Komenský zaznamenává: "Písmo svaté budiž všem školám křesťanským začátkem i koncem všeho. Také čemu se učí křesťanská mládež mimo Písma - vědám, umění, řečem - budiž vyučováno v závislosti na Písmu."

BIBLE A DNEŠEK

I v našem století je Bible stále nejvíce tištěnou a nejčtenější knihou. Bible je závaznou normou a měřítkem křesťanství. Bez jejího učení je křesťanství nemyslitelné. Bible je knihou víry a zůstane aktuální knihou pro všechny doby. Existují však sekty a skupiny lidí, kteří ji zneužívají a vykládají si ji po svém. Někdo si vymyslí a sestaví nějakou nauku.  Biblická místa jsou pak bezohledně vytržena ze souvislosti, nebo překroucena. Je to všeobecná, všude se vyskytující potíž.

BIBLE A UMĚNÍ

Bible prokvasila i denní a všední život našich předků. Kolik lidové moudrosti, přísloví, folklóru, aniž si to uvědomujeme, je vzato a přeneseno z Bible!  Kolik našich a světových velkých umělců, básníků, spisovatelů, výtvarníků, sochařů a hudebních skladatelů bylo inspirováno Biblí! Inspirovala muže
jako např. Komenský, Tolstoj, Newton, Masaryk, státníky, vědce a diplomaty. Bible obrátila i některé své nepřátele, jako byli C. Darwin, Voltaire.

 

Z umění uvádím jen malý výčet..

Malíři:
L. da Vinci (Poslední večeře Páně, Svatba v Káni Galilejské),Rembrandt (Večeře v Emauzích, Návrat ztraceného syna), Michelangelo (Poslední soud, Rozdělení vod a země, Oddělení světla a tmy, Stvoření Adama)

 

Hudební skladatelé:

Handl (oratorium Izrael v Egyptě), Beethoven (oratorium Kristus na hoře Olivetské), W. A. Mozart (Reguiem), A.Dvořák (Biblické písně), B. Smetana, J. J. Ryba

 

Spisovatelé:

K.Čapek (Kniha apokryfů), T. Mann (Josef a bratři jeho), I. Olbracht (Biblické příběhy), V. Hugo, G. Flaubert, J. Steinbeck, O. Březina, K. Hlaváček,

J. Durych, Ant. Sova, Fr. Hrubín a další.

 

Filmy:
Desatero, David a Goliáš, Ježíš

 

Vážení čtenáři Nedělníčku, dnes již po jedenácté, a tedy naposled jsme se spolu zamýšleli  v biblickém okénku nad Knihou knih - Biblí. Možná, že některým z vás se naše putování po tajích této "vzácné knihy," která je nevyčerpatelnou klenotnicí bohatství naší víry, stalo alespoň malým osvětlením, připomenutím a osvětou toho, s čím se při každé mši svaté setkáváme a co slyšíme při liturgii.. Jsem si vědoma, že toto téma bylo velmi obsáhlé,
náročné, pro některé čtenáře i únavné a nezáživné. Přesto vám všem děkuji, že jsme se spolu mohli projít historií starověkého židovského národa, ve kterém má své kořeny vznik Bible, potažmo křesťanství.

 

av