Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. ZA TAJEMSTVÍM BIBLE - MOJŽÍŠ

4. 1. 2016

Mojžíš je starozákonní postava, jedna z nejvýznamnějších náboženských osobností, prostředník mezi Hospodinem a lidem – židovským národem.

Narodil se jako Levita - Hebrejec. Byl vychováván na dvoře egyptského faraóna, získal nejlepší vzdělání, jaké si ve starověkém světě lze představit, ale nezapomněl, kam patří. Bůh ho povolal, aby vyvedl Izrael z otroctví v egyptské zemi a stal se prostředníkem staré smlouvy. Pohled na jeho život a jeho význam popisuje druhá až pátá kniha Mojžíšova.

Níže je ve stručnosti  popsán biblický příběh o závěru jeho života.

 

Hospodin Mojžíšovi oznámil, že nadešla doba stanovená k obsazení Kanaanu. Když stál stařičký prorok na výšinách a pohlížel na zaslíbenou zemi, s hlubokou upřímností prosil: „Panovníku, Hospodine, ty jsi začal ukazovat svému služebníkovi svou velikost a svou pevnou ruku. Však také, který bůh na nebi nebo na zemi by dovedl vykonat takové činy a skutky jako ty! Kéž smím přejít Jordán a spatřit tu dobrou zemi, co je za Jordánem, dobrou hornatou zemi a Libanon!“ (Dt.3, 24, 25) Odpověď zněla: „Máš dost. O této věci už ke mně nemluv. Vystup na vrchol Pisgy a rozhlédni se na západ, na sever, na jih a na východ. Na vlastní oči se podívej. Tento Jordán však nepřejdeš!“ (Dt 3,26,27) Hospodin prohlásil, že Mojžíš nedovede Izrael do nového domova, do země, která byla přislíbená jeho předkům. Ani Mojžíšovy upřímné prosby nemohly tento Boží rozsudek zvrátit.

Mojžíš se bez reptání podřídil Božímu rozhodnutí. Nyní měl velkou starost o Izrael, ve svém srdci žádal Hospodina, aby ustanovil nad pospolitostí národa muže, aby Hospodinův lid nebyl jako „ovce bez pastýře.“  Za jeho nástupce byl vybrán Jozue, moudrý, schopný a hluboce věřící muž. Lid byl tedy slavnostně předán do Jozuovy zodpovědnosti. Dílo Mojžíše jako vůdce Izraele skončilo. Největším utrpením pro něj bylo, že se musí oddělit od lidu, s nímž byl tak dlouho spojen jeho život. Mojžíš stál naposledy ve shromáždění svého lidu. Vznešenými, horlivými a dojemnými slovy před ně  představil veškerá požehnání, která prožijí za podmínky poslušnosti a zlořečenství, která dopadnou na přestupníky. Svou řeč ukončil požehnáním pro jednotlivé kmeny Izraele.

Téhož dne dostal Mojžíš příkaz: „Vystup zde na pohoří Abarím, na horu Nebö, která je v moabské zemi naproti Jerichu, a pohleď na kanaanskou zemi, kterou dávám synům Izraele do vlastnictví. Vystup na horu, na ní zemřeš a budeš připojen ke svému lidu.” (Dt 32,49,50) Opustil společenství a v tichosti sám vystoupil na horu Nebó na vrchol Pisgy. Stál a díval se na výjev, který se před ním otevřel. Daleko na západě se rozprostíraly vody Středozemního moře, na severu se k nebi tyčila hora Chemrón, na východě se táhlo území moabské roviny, za níž ležela země Bašán, dějiště slavného vítězství Izraele, na jihu se rozkládala poušť, po níž tak dlouho putovali.

O samotě Mojžíš hodnotil svůj život plný těžkostí od chvíle, kdy se vzdal poct faraonova dvora a opustil perspektivní egyptské království, aby svůj osud spojil s Božím vyvoleným lidem. V mysli se mu vybavila dlouhá léta strávená na poušti. Vzpomněl na toho, kdo se mu zjevil v hořícím keři, pozvolna – přes všechny své námitky a protesty – si začínal uvědomovat, že jeho vlastní JÁ bude navždy spojeno s tím, jehož jméno je – Jsem, který jsem. Vzpomněl si na své povolání k vysvobození Izraele z otroctví. V duchu znovu spatřil všechny Boží zázraky, které Hospodin vykonal ve prospěch svého lidu, a Boží milosrdenství během let jejich putování a vzpour. Věděl však, že své poslání a práci konal z Božího pověření. Když byl poprvé povolán, aby vyvedl Izrael z otroctví, bál se zodpovědnosti. Přesto neodmítl vzít na sebe toto břemeno. Když mu Hospodin nabídl, že ho sprostí tohoto závazku a zničí vzpurný Izrael, nesouhlasil s tím. Nyní se má vydat na novou, tajuplnou cestu. Musí odejít, aby svůj život odevzdal do rukou Stvořitele. Událost, jíž se jeho srdce lekalo, byla tajemná a hrozná. Mojžíš znovu vyznal svůj hřích a úpěnlivě prosil Boha o odpuštění. Nato se k jeho velké radosti před jeho zrakem otevřel nádherný pohled na zaslíbenou zemi. Potom jako unavený válečník ulehl k odpočinku.

„I zemřel Mojžíš, služebník Hospodinův, tam v moábské zemi podle Hospodinovy výpovědi. Pochovali ho v údolí v moábské zemi naproti Bét-peóru. Nikdo až dodnes nezná jeho hrob.” (Dt 34,5,6) „Nikdy však již v Izraeli nepovstal prorok jako Mojžíš, jemuž by se dal Hospodin poznat tváří v tvář.“ (Dt 34,10)

Mezi námi a Bohem leží poušť. A my tou pouští musíme projít. Musíme překonat všechny obtíže, abychom jako vyvolený lid nakonec doputovali do země zaslíbené. Naše cesta není  snadná, stejně jako nebylo snadné putování Izraelců. Ale víra v Boží přítomnost a důvěra v jeho lásku nám pomáhá překonat i tu nejpustší poušť, i to nejvyšší pohoří. Kdo tuto důvěru měl a má, přesvědčil se tehdy, stejně jako dnes, že Hospodin v hladu dává manu, žízeň tiší pramenem zázračně vytrysklým ze skály a v nebezpečí poskytuje ochranu a sílu. 

            Biblický příběh o Mojžíšovi má nepochybně historické jádro, nicméně to, co je zde vyprávěno, není dějepis, ale Boží zvěst spásy pro každého člověka a pro celé lidstvo. 

 

Vysvětlivka: (Dt 3 24 25 ) = Deuteronomium, kapitola, verš

 

Použitá literatura: Ekumenický překlad  Bible

                              E.G.Whiteová-Na úsvitu dějin          

                                                                                           av