Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. ZA TAJEMSTVÍM BIBLE - STARÝ ZÁKON

4. 1. 2016

STARÝ ZÁKON

 

             První díl Bible, který známe pod názvem Starý zákon, je částí obsáhlé literatury židovského národa. Sahá svými kořeny od 13. st. před Kristem až do doby Kristovy. K Písmu svatému však nepatřilo všechno, co bylo v izraelském národě napsáno. Z velikého bohatství písemnictví tohoto malého národa bylo vždy považováno 39 knih, které jsou níže uvedeny, jako Bohem vnuknutých a všeobecně uznávaných. Některé knihy byly napsány až těsně před Kristovou dobou.

 

Starý zákon je v naší Bibli uspořádán takto:

  1. pět knih zákona – Pentateuch. Je to pět knih Mojžíšových.
    • Genesis – čili Kniha zrodu. Tato kniha přináší zvěst, že Hospodin Bůh, Stvořitel nebes, země, člověka i všeho tvorstva má od počátku svůj vyvolený lid a zdůvodňuje, proč právě Izrael se stal lidem vyvoleným.
    • Exodus – neboli vyjíti z Egypta, z egyptského otroctví. Dá se také označit jako kniha smlouvy, směrnic a různých bohoslužebných předpisů
    • Leviticus – kniha kněžská a je téměř celá věnována kultickým a rituálním předpisům. Jejich dodržováním se měl Izrael odlišovat od jiných lidí. Nesporně        patří k nejméně čteným starozákonním textům v současné liturgii, a přesto musí zůstat součástí Bible.
    • Numeri - popisuje cestu Božího lidu pouští, vede přes pády, nevěru a tresty přece jen k cíli, jimž je zaslíbená země
    • Deuteronomium – kniha je pojata jako Mojžíšova předsmrtná řeč k Izraeli na hranici kanaanské země. Je zde výčet pokynů a předpisů, jimiž se mají Izraelité v zaslíbené zemi řídit. Prostředník staré smlouvy Mojžíš směl zemi zaslíbenou vidět jenom z dálky. Kniha končí zprávou o Mojžíšově smrti.

 

  1.   dvanáct knih dějinných, zde patří: Jozue, Soudců, První Samuelova, Druhá Samuelova, První Královská, Druhá Královská, První Paralipomenon (jinak Kniha Letopisů), Druhý Paralipomenon, Ezdráš, Nehemjáš, Ester

 

  1. pět poetických knih, zde řadíme:  Jób, Žalmy, Přísloví, Kazatel, Píseň Písní

 

  1. prorocké knihy a jsou to:  Izajáš, Jeremiáš, Pláč, Ezechiel, Daniel, Ozeáš, Jóel, Ámos,      Abdiáš, Jonáš, Nahum, Abakuk, Micheáš, Sofonjáš, Ageus, Zacharjáš, Malachiáš

 

            Toto rozdělení vychází z nejstaršího řeckého překladu Starého zákona známého pod označením Septuaginta. Tento překlad vznikl v Egyptě ve 3. a 2. st. před Kristem. Dále známe ještě latinský překlad Jeronýmův, zvaný Vulgata z roku 400. Tento překlad byl pořízen přímo z hebrejštiny.

            Křesťanská Bible se odlišuje od židovské. Židé svou sbírku posvátných knih neoznačují jako Starý zákon, protože k němu nemají protějšek v podobě Nového zákona. S přihlédnutím na uspořádání knih jej nazývají TENAK, podle začátečních písmen jednotlivých částí: TORA – NEBIIM – KETUBIM. Česky: ZÁKON – PROROCI – SPISY.

            Starý zákon je psán dvěma jazyky – hebrejsky a aramejsky. Přes opačný názor mnoha lidí to nejsou mrtvé jazyky. Hebrejština je řečí nového izraelského státu, aramejsky hovoří křesťané kolem Sýrie.

            Téměř všech 39 knih Starého zákona je psáno hebrejsky. Hebrejština patří do skupiny semitských řečí a je příbuzná s aramejštinou syrštinou, akkadštinou a arabštinou. Píše se pozpátku – zprava do leva. Hebrejská abeceda nemá samohlásky.

            Aramejština byla hovorovou řečí Palestiny. Některé části Starého zákona byly napsány aramejsky. Nový zákon zachoval Ježíšovy aramejské výroky, které ukazují, že Ježíš a jeho židovští následovníci hovořili aramejsky.

                                 Např. ephphatha – otevři se

                                           Eli, Eli, lama sabachtani – Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil

                                          Abba – otče – oslovení Boha

 

            Dějištěm impozantních starozákonních dějin jsou země známé dnes pod pojmem Blízký východ – od Egypta přes Palestinu, Libanon, Sýrii, Jordánsko, Saudskou Arábii až po Irák. Vlastní země, Palestina, kde se odehrály nejvýznamnější události Starého zákona, je mnohem menší, než bychom si představili. Území dnešního Izraele je jen pětinou území naší republiky, přitom velké části tohoto území jsou neosídlené pouště.

 

                   Bůh, náš Stvořitel a Pán, si vyvolil Izrael jako svůj lid, zjevil mu svůj Zákon a tím připravoval Kristův příchod. Mojžíšův Zákon obsahuje mnoho pravd, které jsou pro rozum přirozeně přístupné. Ty jsou ve Smlouvě spásy prohlášeny a potvrzeny ve své pravosti.

                   Položme si otázku, proč potřebujeme Starý zákon? Protože bez něj nemůžeme pochopit myšlenkový svět Krista a apoštolů, bez něj nemůžeme pochopit Nový zákon, bez něj se nemůžeme naučit lépe chápat člověka.

                   Starý zákon je prvním stupněm zjeveného Zákona. Jeho mravní předpisy shrnuje Desatero božích přikázání, která kladou základy jednání člověka, stvořeného k Božímu obrazu. Desatero je světlo poskytnuté svědomí každého člověka, aby mu zjevovalo Boží hlas i Boží cesty a chránilo ho proti zlu.

 

„Bůh napsal na desky Zákona to, co lidé nedokázali číst ve svých srdcích.“

    

Příště Nový zákoN

 

       Použita literatura: Ekumenický překlad Bible

                                     J.Novák- Je Bible Slovo Boží?

                                     Katechismus katolické církve