Jdi na obsah Jdi na menu
 


10. ZA TAJEMSTVÍM BIBLE – OBRÁCENÍ ŠAVLA /SV. PAVEL, KAZATEL EVANGELIA, APOŠTOL NÁRODŮ/

4. 1. 2016

 O životě apoštola Pavla máme hojné zmínky v Novém zákoně, z nichž můžeme vyjít při rekonstrukci jeho životopisu.  Svědectví o jeho evangelizaci nám na prvním místě podávají jeho dopisy - epištoly, které pro nás mají výjimečnou hodnotu, neboť jsou psány samotným Pavlem a přibližují nám jeho životopisné detaily. Významné svědectví nám poskytují i Skutky apoštolské, ač nejsou Pavlovým dílem, skýtají přehled o jeho působení. V neposlední řadě je třeba zmínit i Spisy, které nám umožňují vhlédnout do židovské kultury1.století našeho letopočtu.

            Pavel se narodil v Tarsu v Kilíkii v prvních letech po přelomu letopočtu. Pocházel z Benjaminova kmene a při obřízce obdržel jméno Šavel (Šaul, to znamená „vytouženývyprošený od Jahva“). Pavel (řecky Paulos, tj. „malý, nepatrný“) je jeho druhé osobní jméno jako římského občana. Užívání dvojího jména často zvukově podobného bylo u židů té doby rozšířenou praxí.  Jeho mateřskou řečí byla aramejština. Jako občan římské říše znal velmi dobře řečtinu, helénistickou (řeckou) kulturu a stejně tak politické, společenské a náboženské struktury celého římského impéria.

            Jeho osobnost a jeho budoucí misijní činnost formovala především náboženská výchova. Pavel byl vychován podle přísných židovských předpisů. To znamenalo, že jako každý žid již v raném věku od pěti let musel začít s výukou Bible, později začal studovat právní komentář k Bibli.  Dosažením třinácti let je žid považován za dospělého před zákonem, a proto je povinen zachovávat 613 biblických příkazů. Ve věku patnácti let začíná se studiem tzv. Talmudu (soupis rabínských diskusí týkajících se židovského zákona a etiky, které židovská tradice považuje za směrodatné). Je důležité si uvědomit, že v jeho době se v rodinách mluvilo jedině o biblické kultuře, a proto již malé děti znaly dlouhé části Bible nazpaměť. Vyšší vzdělání Šavel získal v Jeruzalémě, kde se jeho učitelem stal tehdy slavný židovský rabín Gamaliel, umírněný člen židovské Velerady. U Gamaliela se Šavlovi dostalo uvedení do rabínského myšlení, výkladu židovského Písma i do tradiční ortodoxní židovské zbožnosti(Sk 22,3.)

Písmo svaté má v životě židů centrální místo. Uznávají dvě základní tradice, a to písemnou, kterou je posvátný text Písma, a tradici ústní. Ústní tradice doplňuje a vykládá písemnou. U židů není možné oddělovat tyto dvě tradice, protože obě jim byly dány Bohem na hoře Sínaj. Tento židovský výklad Bible se musel zákonitě projevovat i v misijním působení apoštola Pavla. Z našeho pohledu je to něco nezvyklého, protože nám je známa jenom písemná tradice, tedy text Starého zákona.

            Šavel se vyučil jako tkadlec stanů a toto řemeslo vykonával i později během svých apoštolských cest. Svou manuální zručnost a schopnost vydělat si sám na své živobytí zmiňuje na několika místech(Sk, 1Sol, 1Kor). Zdá se, že trpěl neznámou chorobou a slabostí, o které rovněž sám píše(Gal 4,13., 2Kor 12,7.-10.). 

 

Obrácení Šavla

            Po nanebevstoupení Ježíše Krista se Šavel vrací do Jeruzaléma a stává se horlivým pronásledovatelem křesťanů, které považuje za odpadlíky od židovství. O jeho účasti na kamenování jáhna Štěpána jsme se již dozvěděli v minulém Nedělníčku. Od velekněze si pak vyžádal pověření přivést křesťany z Damašku v poutech do Jeruzaléma(Sk 9,13.). Splnění tohoto úkolu však překazila rozhodující událost, která ovlivnila celý následující Pavlův život. Na cestě do Damašku se mu zjeví vzkříšený Kristus a vyvolí si ho za apoštola mezi pohany. O této události se opakovaně dozvídáme z mnoha míst Nového zákona. Pro svou dramatičnost se stala asi nejčastějším pavlovským motivem ve výtvarném umění.

            Hned v Damašku Šavel přijímá křest, zdolává postupně nedůvěru ostatních, kteří ho znali jako horlivého pronásledovatele a hlásá, že Ježíš je Boží Syn(Sk 9,20.). Krátce pobýval v Arábii, ale vrátil se do Damašku, odkud však musel nakonec utéct před židy. Tři roky po svém obrácení přichází za apoštolem Petrem do Jeruzaléma a žije několik let v Sýrii a Kilíkii.  Jeden z Pavlových nejbližších spolupracovníků, Barnabáš, ho přivedl do Antiochie Syrské(Sk 11,25.) Po návratu zpět do Jeruzaléma dostávají od Ducha svatého pověření hlásat evangelium mezi pohanskými národy.

Zde začíná nejdůležitější období Pavlova života – jeho tři velké misijní cesty.

            První misijní cestu podnikl v letech 47 – 48 se svým spolupracovníkem Barnabášem a Janem Markem na Kypr a do jižních provincií Malé Asie, tj. dnešního Turecka. Navštěvují jednotlivá města (např. Antiochie, Ikonion, Lystra, Derbe), kde zakládají církevní obce a zakoušejí první velké obtíže při hlásání evangelia. Antiochie tehdy byla velmi významným městem v dnešním jihovýchodním Turecku, odkud se křesťanství začalo šířit do řeckých oblastí.

            Druhou misijní cestu v letech 49 – 52 uskutečnil spolu s dalším blízkým spolupracovníkem Silasem(později Timoteus) a pravděpodobně i evangelistou Lukášem, který ho doprovázel i na třetí misijní cestě. Přes Malou Asii se dostávají až do Evropy, a to do Makedonie, dále přes Filippy, Soluň, Beroju, Athény až do Korintu, což bylo tehdy velmi bohaté přístavní město, zatížené mravní bídou a modlářstvím. I zde zakládají významné křesťanské obce. V Korintě napsal apoštol Pavel První a Druhý list Soluňanům. Přes Efez a Césareu se vrátil do Antiochie.

            Třetí velká misijní cesta v letech 53 – 58 vedla opět přes Malou Asii do  Galacie  v dnešním středním Turecku, kde žili obyvatelé keltského původu. Poté Pavel strávil tři roky v dalším významném městě, Efezu. To bylo jedno z nejnádhernějších měst své doby. Rovněž  bylo centrem modlářství a magie. Okruh jeho spolupracovníků byl už širší a i s jejich pomocí byly zakládány další a další křesťanské obce. V samotném Efezu Pavel napsal List Galaťanům, První list Korinťanům a zřejmě i List Filipanům. Kvůli pronásledování musel z Efezu odejít zpět do Korintu, kde určitý čas působil a sepsal zde List Římanům. Jeho cesta vedla dál do Makedonie, kde napsal Druhý list Korinťanům.  

Po návratu do Jeruzaléma byl zatčen a dva roky vězněn v Césarei, v městě, které nechal vybudovat Herodes Veliký na počest římského císaře. Během tohoto věznění napsal List Kolosanům, Efezanům a Filemonovi, známé jako „listy z vězení“. Hrozil mu židovský soud, a tak při své obraně využil toho, že je římským občanem, a odvolal se k císaři. Prokurátor ho poslal lodí do Říma, kde pobýval v letech 61 – 63 v domácím vězení. Mohl se však poměrně volně pohybovat, přijímat návštěvy a dokonce hlásat evangelium. Podle náznaků v tzv. pastorálních listech  a podle církevní tradice byl Pavel z vězení v Římě vysvobozen a toužil hlásat evangelium v Hispánii, tedy v dnešním Španělsku. Není však jisté, zda tuto cestu uskutečnil. Znovu pobýval v Efezu, na Krétě a v Makedonii. V Efezu nechal Timotea a na Krétě Tita, aby podpořili tamější církevní obce. V Makedonii pak napsal První list Timoteovi a List Titovi, oba mají charakter pastýřského listu. Opět byl apoštol Pavel zatčen a převezen do římského vězení. Krátce před svou mučednickou smrtí napsal Druhý list Timoteovi. Dá se říci, že to je Pavlova závět psaná tváři v tvář smrti.

Umírá stětím 9. června 67.  Pavel byl pohřben v Římě na ostijské silnici (Via  Ostiensis).V roce 326 císař Konstantin Veliký nad hrobem apoštola národů nechal postavit baziliku sv. Pavla za hradbami (Basillica di San Paolo fuori le Mura).

Kdyby Šavel nepoznal Pána Ježíše Krista u damašských bran, byli bychom nesmírně ochuzeni o obrovské bohatství nauky, kterou rozvinul ve svých epištolách.

Je nepochybné, že svatý Pavel, největší křesťanský misionář všech dob a učitel národů, nás může i v současné době obohatit svým výkladem a velikým duchovním rozměrem.

av

 

Použitá literatura:  Jozef Heriban:  Příručný lexikon bibl.věd

                      Ekumenický překlad Bible

Příště: velké epištoly