Jdi na obsah Jdi na menu
 


Železný poutník 2017 – noční pouť

6. 3. 2017

ŽELEZNÝ POUTNÍK 2017 – noční pouť

 

Kdo jednou zkusí, musí pak každý rok.

 

     Již 20. rokem se koná pěší noční pouť Ze Svatého Kopečku na Svatý Hostýn, tzv. Železný Poutník, dlouhý 50. km.

     Koná se vždy v pátek, týden před Květnou nedělí (Velikonocemi). Letošní rok pouť vychází na pátek 31. 3. 2017.       

   

 Poprvé jsem absolvovala pouť pro svou těžce nemocnou tetu a přítelkyni a teď, i když už nikam nechodí, tak vím, že je vždy při mně a pomáhá mi dojít do cíle.

Turistický „ultramaraton“ začíná mší svatou v katedrále na Svatém Kopečku v 18. hod., kde si všichni účastníci vyzvednou perličku, kterou si nesou po celou dobu u sebe a ráno vrátí v cíli na Svatém Hostýně (pomyslně si každý nese svoje břímě). Pouť je zakončena mší svatou v 7. hod v kostele na Svatém Hostýně.

Vycházíme společně kolem 19. hod směr Velká Bystřice-Svésedlice-Vacanovice-Tršice-Lazníky-Buk-Prosenice-Radslavice-Pavlovice u Přerova-Hradčany-Nahošovice-Dřevohostice-Křtomil-Bystřice pod Hostýnem-Svatý Hostýn.

Kolem půlnoci máme za sebou půlku trasy, tedy 25 km a svižným krokem jsme v Prosenicích. Na místní faře mají pro účastníky otevřeno a přichystáno občerstvení – chleba se škvarkama, napečené koláčky, buchty, uvařený čaj, kávu a hlavně jsou zde záchody.

Posilnění svačinkou a s vědomím, že za 4 hodiny jsme zvládli půlku trasy, utíkáme do tmy za vidinou rychlého cíle. Ale kde je Hostýn… Zatím jsme šli víceméně z kopečka či po rovince, ale tady nás čekají kopečky a kopce. Nastupuje 2. hodina ranní, kdy začíná zima více zalézat pod kůži a těsně po 3. hodině ranní začíná být krize spánková. Oči sami bez varování začínají upadat a zavírat se. Když už si myslíme, že jsme jednou nohou v cíli, jelikož mineme vítací tabuli města Bystřice pod Hostýnem a vyhlížíme nad hlavou Hostýn, dostáváme do nohou ránu…toto město je snad 2x delší než Kravaře (i s Kouty) a to je konečná. Sbíráme poslední zbytky sil a nevíme co posilovat více, či psychiku v hlavě nebo motoriku v nohou…na konci města u hřbitova dojídáme poslední tatranku a před námi je prudký výšlap nahoru. Poslední metry – schody pod Hostýnem nás, ale nabijí a pomyslně je vyběhneme a jsme šťastni a nabití endorfiny…Je těsně kolem 6. hodiny ranní. Zdejší fara je opět otevřená pro všechny, u dveří nás čekají stovky sezutých bot poutníků, kteří nás po trase předběhli. Nevadí, nemusíme být první, ale ta účast, to že jsme v cíli, to je výhra nadevše. Všichni jsou unavení, ale nadšení…a tady nastupuje radost a opět myšlenka, že to zase není tak daleko, že příští rok jedem znova J

Milí poutníci, hlavu vzhůru a hurá na Hostýn, už jsem to šla několikrát a zase půjdu, ale letos mě čeká jiná cesta - do porodnice. Budu na vás v pátek 31. 3. myslet a příští rok snad na viděnou.

                                                                                                  Lucie Š.