Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzpomeňme a nezapomeňme na našeho rodáka a kněze Cypriána Lelka

2. 4. 2018

Vzpomeňme a nezapomeňme na našeho rodáka a kněze Cypriána Lelka

 

Dobrou vizitkou obce či města bývá skutečnost, jak si váží svých rodáků – významných osobností, známých nejen ve svém rodišti. Osobností, jejichž působnost a význam jsou uznávány v širším okolí z průběhu svého života. Čas od času je vhodné si tyto rodáky připomenout, jinak hrozí nebezpečí, že zapadnou do zapomenutí ve víru současného chvátajícího způsobu života pod zástěrkou všeho dobrého.

Připomeňme si osobnost a rodáka alespoň v tomto malém periodiku. V průběhu dubna přesněji 26. si připomeneme 135 let od úmrtí Cypriána Lelka, významného nejen pro Hlučínsko, ale pro celé Pruské Slezsko.

Z životopisu je známo jeho narození 2. října 1812, jako nejstaršího ze 7 dětí kožešníka Jiřího a Barbory, rozené Kladivové. Narodil se v selské usedlosti, nynějším domě na našem náměstí, označeném pamětní deskou. Uvádí se jeho velké nadání a chutí učit se, proto mu rodiče umožnili navštěvovat hlavní školu v Opavě. Po jejím vyjití začal studovat gymnázium rovněž v Opavě a následně v nedalekých Hlubčicích, které byly součástí Pruského Slezska. Studia ukončil v roce 1832 s vyznamenáním. Vzhledem k dobrým výsledkům studia a chuti dále studovat, pokračoval ve studiích na vysokém učení bohosloveckém ve Vratislavi s přípravou na své budoucí kněžské povolání. V průběhu studií se setkával zejména s českými učenci a vlastenci pro upevňování českého jazyka, mezi které patřil dr. Jan Evangelista Purkyně, působící ve Vratislavi, jako profesor lékařství. Po ukončení studií bohosloví byl podle tehdejšího obyčeje vysvěcen na řád kněžský v roce 1835 hnězdenským biskupem. Po vysvěcení se vrátil do své drahé otčiny, kde začal působit jako pomocný kněz v Bavorově. Několik let pak působil v Oldřišově až od roku 1839, poté se usídlil v Hlučíně, zde tak začal aktivně pracovat mezi moravskými farníky podle svého buditelského přesvědčení. Prvním počinem bylo založení české knihovny s obsahem 180 knih. Nadšení pro český jazyk si mladý Cyprián přinesl z domova z rodinného

prostředí, kde se projevovala láska k moravskému jazyku s hlubokým náboženským životem. Jeho snahou bylo tyto zásady převádět do škol a kostelů. Kromě používání německého jazyka podporoval také moravštinu, zejména její užívání k bohoslužebným úkonům v kostelích, a to z kancionálů, tištěných v moravském jazyce. Pro moravské školáky vydal Cyprián Lelek „Slabikář a čítanku pro menší dítky“. V roce 1846 začal vydávat měsíčník „Holubice“, což byl první moravsky psaný časopis, kde povzbuzoval své krajany v pruském Slezsku k mírnosti, náboženství a moudrosti. Z dalších Lelkových prací nutno připomenout „Opis Slezska“, vydaný v roce 1846, kde byla uvedena historie této země vč. Mapy. Přispíval svými články také do „Opavského besedníku“. Z toho je zřejmé, že nepůsobil jen jako kněz. Jeho veřejná činnost se projevovala také v oblasti kulturně politické, kdy jeho schopnosti byly využity v kandidatuře se zvolením do pruského sněmu a frankfurtského parlamentu. Zde prosazoval svoji myšlenku v moravské Prusko. Náboženské a buditelské ideály se znelíbily Olomoucké konzistoři a byl přeložen do Bavorova, kde působil už jako pomocný kněz. Poté byl přeložen do Vodky, malé farnosti nedaleko Hlubčic, která měla být pro jeho názory jakýmsi vyhnanstvím, v němž působil plných 29 let jako kaplan. Zemřel 26. dubna 1883 a pochován je na hřbitově u kostela ve Vodce nedaleko Branic. Jeho buditelské myšlenky a záměry mohou být příkladem pro současnou dobu.

J.Z.