Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úmysl apoštolátu modlitby na prosinec 2018

1. 12. 2018

Úmysl apoštolátu modlitby na prosinec 2018: Ve službě předávání víry

Prosincový evangelizační úmysl nás vede k zamyšlení nad tím, že Otec se na nás dívá jako na své děti a ví o všem, co jsme a co máme. V modlitbě se také zaměřme na touhu po živém Bohu.

Úmysl evangelizační:

Aby všichni, kdo slouží při předávání víry aktivně, v dialogu se světem kultury nacházeli jazyk vhodný pro naši dobu.

Srdce je někdy tak omotáno světskými starostmi a bolestmi, že již není jediného místečka ani prostoru k jakékoliv úlevě – všude, ze všech stran jsou jen zranění a rány, trny, které píchají. V německém Augsburku uctívají Pannu Marii rozvazující uzly. Nacházíme se v situacích, které připomínají zamotané tkaničky, které ne a ne rozvázat. To je tehdy, když máme jen světské starosti. Krásně to komentuje sv. Irenej: „Uzel vzniklý neposlušností Evy byl rozvázán poslušností Marie; co zauzlila panna Eva nevěrou, to rozuzlila Panna Maria vírou.“ Nebojme se přistupovat ke všem zauzleným situacím s vírou, totiž s tím, že Otec se na mne dívá jako na své dítě a ví o všem, co jsem a co mám. Víra aktivně začíná prosbou dítěte k Otci. A přímluvná modlitba otevírá v našem srdci rozměr dětství vůči Otci, který tak v nás může mocně působit.

Úmysl národní:

Aby křesťané pěstovali ve svém srdci hlubokou touhu po živém Bohu (srv. Žl 63/62/).

Čas bolesti, utrpení a oběti je časem milosti, kdy Ježíš v nás tvoří nebeský život! Nebeský život, který do nás Ježíš vlévá, prožíváme jak ve stavu útěchy, kdy vnímáme (a stále více do toho dorůstáme) naprostou jistotu, že nyní se děje to, co Bůh s námi vždy zamýšlel – zcela se na nás plní jeho svatá vůle; tak ve stavu neútěchy, kdy zakoušíme zase to, že jsme ještě stále na zemi – prožíváme tedy svou lidskou nedokonalost a omezenost. Ale jsme milováni!